Těžkou nepokorou mojí,
Ještě tíže dýcháme.
Vzmuž se osobnosti padlá,
Když vítr v zádech nemáme.
V míru nad sametem a purpurem,
Křížím paže své.
Oči přimhouřené,
Na opuštěné moře přesto se díváme.
Tak ladně…
Nad čím dumám, já duše kraj?
V rozmluvách pýchy ukájen?
Smyslem života poháněn?
Nesmyslem opojen…
Těžkou nepokorou mojí,
Už již sám nedýchám.
V moři purpurovém barvím jej do ruda,
Tělem zůstanu vzpomínkou.
Když proudem odcházím sám,
Když vítr v zádech nemám.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář